středa 7. prosince 2016

Filip jako neutrální jméno? II.

Pokračování o tom, jak jsem si měnil jméno.

Pak přišel coming out v práci, hormony a já už žil všude jako kluk. Už mi začalo být protivné, že když jdu k doktorce, že tam se mnou mluví jak s holkou. Chtěl jsem své nové jméno zoficiálnit. Shodou okolností jsem tou dobou potkal na konferenci o trans právech paní Janu Valdrovou, která je lingvistka a soudní znalkyně přes jména a příjmení. Řekl jsem jí o tom, že se chci jmenovat Filip a že mi to jako neutrální jméno na matrice určitě neuznají a co s tím. Jana slíbila, že to nějak vymyslíme a že mi napíše znalecký posudek pro matriku.

Za pár dní mi poštou přišel posudek, kde bylo napsané, že jméno Philippe je ve Francii obourodé a že se tak tedy můžu jmenovat i já a že pro českou transkripci Jana doporučuje, aby to bylo psáno jako Filip. Měl jsem z toho obrovskou radost a jel jsem do svého rodného města na matriku učinit změnu jména.

Na matrice ale přišla studená sprcha. Matrikářka si ode mě přebrala všechny dokumenty, pročetla si je a pak volá na svou kolegyni "Tady slečna se chce jmenovat Filip, ale to je přece klučičí jméno, to nejde, ne?". Kolegyně přitakává. Říkám jí, že mám na to jméno posudek od soudní znalkyně a tudíž by mi ho měly dát. Matrikářka nad tím kroutí hlavou a pak mi říká, že to nejde. Že prý nedávno přišel na matriku dopis z ministerstva vnitra, o tom, že Jana Valdrová je lingvistické zlo a že na její posudky nemají brát ohled. Zkouším se hádat, ale zbytečně. Jedu zpátky do Prahy a píšu Janě, co se stalo.

Jana mi pošle nový posudek, tentokrát už jen na jméno Philippe a k tomu vzkaz pro matrikářku, že ministerstvo vnitra nemá právo neuznávat její znalecké posudky v tomto oboru. Smiřuji se s tím, že v občance nebudu mít jméno Filip, ale Philippe. Víc ale ustoupit nehodlám.

Když jedu na matriku podruhé, beru jako hotovou věc, že tentokrát to už projde. Filipe, ty naivo! Matrikářka si pročte nový posudek i vzkaz od Jany a ptá se mě, proč tam zase lezu s dokumentem od paní, která přece o jménech vůbec nic neví. Říkám jí, že mě její názor na Janu nezajímá a že jméno Philippe je obourodé a že ho prostě chci a mám na něj právo. Matrikářka mi cpe knihu Jak se bude vaše dítě jmenovat od lingvistky paní Knappové. Podle této bible se řídí české matriky. Matrikářka nalistuje jméno Philippe a ukazuje mi, že podle této knihy je to jméno pouze mužské. Poté telefonuje paní Knappové, ten telefonát bohužel slyším. Je to zajímavý pocit, sedět tam a poslouchat úryvky rozhovoru typu:
"Mám tady slečnu, která chce jméno Philippe, co vy jako na to?"
"No to jsem taky říkala."
"Vona mi pořád tvrdí, že je to jméno obourodý, ale jasně že neni."
"No vona se tady se mnou hádá o tom. A pořád mává tím posudkem od Valdrový."
"To je jasný, že nemůže mít mužský jméno, když je to žena."
"Co? Že kdyby byla jistota, že tu přeměnu dokončí, tak by to možná šlo? No jo, ale jak si můžeme bejt jistý, žejo. Pak to náhodou nedokončí a bude mít mužský jméno, i když je to ženská. To přece nejde."

Když dotelefonuje, oznámí mi, že paní Knappová si je jistá tím, že Philippe je jméno jen pro muže a že ho mít v tuto chvíli nemůžu. A ptá se mě, jestli hodlám přeměnu pohlaví dokončit. Snažím se lhát, že ano, ale nepomáhá to. Je to tak zasraně ponižující! Pak mi ještě matrikářka řekne, že s kolegyní zkoušely zadat jméno Philippe do gůglu. A že jim gůgl našel jen samé muže, ani jednu ženu. To má být další důkaz o tom, že to jméno obourodé není.

I přes pocity trapnosti, marnosti a zoufalosti se snažím tvářit se neoblomně a matrikářka už neví, co se mnou. Nakonec mi říká, že pošle všechny mé dokumenty na krajský úřad, ať se k tomu vyjádří a že mi pak dá vědět. Ptá se mě na mé telefonní číslo. Nadiktuju ho a ona se ptá: "a vaše jméno?" "Filip XY" (neasi!) procedím skrz zuby a myslím si něco moc nepěkného. Z matriky odcházím se slzami v očích.

Znovu píšu Janě, jak to probíhalo na matrice a Jana mi pošle naskenované materiály z nějaké německé odborné knihy o jménech, kde je napsáno, že jméno Philippe je pro ženy i pro muže. K tomu si vyhledám významné ženy z historie s tímto jménem na wikipedii. Vše vytisknu a při nejbližší příležitosti jdu znovu na matriku.

Když mě matrikářka vidí, tváří se stylem "proboha co zase?". A říká mi: "Proč sem chodíte, musíme přece počkat, jak se vyjádří krajský úřad." Ukazuju jí další důkazy o tom, že Philippe je jméno i pro ženy. Vysvětluje mi, že je to teď k ničemu a že nezbývá, než čekat. Naskenuje si moje nové dokumenty a pošle je na kraj. Moje zoufalství graduje.

Radím se s ombudsmankou pro lidská práva. Zjišťuju, že můžu poslat stížnost a potom dát celou věc k soudu. Ale že by to trvalo x dalších měsíců, než by se něco vyřešilo.

Po nějaké době mi přijde email od matrikářky, že kraj se mým případem zabývat nechce, a že to má matrikářka poslat na ministerstvo vnitra. Všechny úřady mají lhůtu třicet dní vyřešit váš problém a věřte mi, že nespěchají, zvlášť v letním období, kdy jsem změnu jména řešil. Každý další den s mým starým ženským jménem v občance byl k posrání.

Z ministerstva vnitra se nakonec vyjádřili tak, že mi to jméno uznají, pokud budu mít kladný posudek od někoho jiného než od Jany. Na to jsem odpověděl, že posudek od Jany je podle českého práva ok a že za jiný posudek platit nebudu. Nakonec asi došly paní matrikářce nervy, protože zažádala o posudek Ústav pro jazyk český a zaplatilo ho mé rodné město. A světe div se, posudek byl kladný. Psalo se v něm, že jméno Philippe bývalo v minulosti ve Francii a Řecku obourodé a tudíž může být obourodé i kdekoli jinde.

S příjmením, které jsem si vybral, nikdo problém naštěstí neměl. Není to sice úplně to, co bych nejraději, ale je hodně podobné tomu mému původnímu a není to ta česká neutrální demence s -ů nebo -ých na konci.

I když mám v dokladech jméno Philippe, v neformálních situacích raději říkám a píšu Filip. Hezky česky.

Včera na fb diskuzi pod mým článkem o změně jména někdo napsal, že asi nemám nic lepšího na práci, když řeším takovéhle kraviny. Pro někoho kravina, pro mě naprosto zásadní boj. Boj s byrokracií, transfobií, sexismem, divnými zákony a neochotou uznat mi právo na vlastní identitu a na jméno, s kterým se ztotožňuju. Boj, který trval přes tři měsíce. Stál mě spoustu nervů, ale dnes můžu říct, že jsem na sebe hrdý, že jsem si šel za svým a že jsem neustoupil. Stálo to za to.

Váš FILIP.

13 komentářů:

  1. I já jsem na Tebe hrdá... :-)
    U Tvého článku jsem několikrát "natahovala"...

    Miriam (Foxy)

    OdpovědětVymazat
  2. No... A mezitím, tam někde za oceánem, se dcera Gwyneth Paltrow a Chrise Martina jmenuje Jablko.

    Ty úřednice by zasloužily po držce za takové řeči, nejen za to, že dělaj ze všeho problémy. A divím se, že jim to není blbý a ještě ti říkaj v ženským rodě, slečno a tak. To je fakt hulvátství.
    A třikrát hurá pro Ústav pro jazyk český, mou oblíbenou instituci.

    OdpovědětVymazat
  3. Co to proboha je, jak mohlo vydat nějáký ministerstvo vnitra rozhodnotí, že něčí posudky brát nemají? toto je šílený, no koukám , že i kluci to mají těžký na začátku...

    Paní Valdrová má skvělej web, od ní by se mohli čeští sexuologové učit :)


    "‚Normy‘ ženství a mužství jsou ve skutečnosti kulturně a sociálně podmíněnými manipulacemi." z webu :)
    A paradoxní je, že na tyto normy tlačí nejvíce sexuologové a i TG mnohdy...

    OdpovědětVymazat
  4. Zdravím a obdivuji Vaši trpělivost... - paní Knappová odmítla můj posudek taky proto, že neznala lexikon s deseti tisíci jmény, ve kterém bylo jméno jako obourodé uvedeno. Tak jsem poslala na matriku skeny obálky knihy a stran, kde se praví, že jméno je pro ženy i muže.

    OdpovědětVymazat
  5. Nejjednodušší by bylo, kdyby sis vybral jména jako Nikita nebo Nikola (i když pochybuju, že se ti líbí), jsou to normální mužská jména, přitom se tak u nás jmenuje spousta holek xD Obourodý jméno to podle toho, co jsem zjistil, není, ale když jsi opravdu trans (ne special snowflake), tak by ti to povolit měli. Já se jmenuju Filip, těší mě, že se ti to jméno líbí :D

    OdpovědětVymazat
  6. Wow, teda... Máš můj obdiv za vyhraný boj s českou byrokracií (vlastně s jakoukoliv byrokracií, kde tyhle věci nevyřeší flaška něčeho). Říkám si, že je to hrozně absurdní situace, na ulicích mrznou bezdomovci, výuka na ZŠ a SŠ se tady slušně řečeno horší (aspoň co mám tu čest sledovat), k tomu se sere tisíc dalších věcí, ale největší starostí průměrného úředníka je, že se po Praze bude potloukat holka s klučičím jménem!

    Ať tě síla provází, a pokud možno, ať tě chrání od byrokratického aparátu!

    E.

    OdpovědětVymazat
  7. Taky jsem pracoval s doktorkou Valdrovou a v důsledku právě téhle spolupráce, která byla skvělá a z její strany extrémně vstřícná, se moje matrikářky v součinosti s ministerstvem vnitra rozhodly (jí a možná i trošičku mně) mstít a rozeslat její posudky na moje jméno spolu s dehonestujícím dopisem na její účet po všech matrikách v republice.
    S tím, že všechny matriky v zemi mají moje staré i nové jméno a adresu nic dělat nemůžu, ale kromě toho se dané dokumenty několikrát objevily na internetu, takže to bylo první, co vyjelo na googlu, když jsi zadal moje jméno. Doslova staré jméno, nové jméno a adresa. Když jsem to s danými subjekty řešil, zabrala až informace o uvědomění úřadu pro ochranu osobních údajů. Jmenovitě ministerstvo vnitra bylo superneochotné.
    I feel you.
    Taky jsem to řešil několik měsíců s tím, že si požádali o protiposudek u ÚJČ, který moje křestní jméno uznal, příjmení, jež jsem si schválně vybral po něměckojmenných předcích, aby bylo přirozeně neutrální a NEBYLY s ním problémy, však už ne. Tak jsem si připlatil tisícovku a stejně zůstal u nového příjmení (protože je cool a právem krve i boje mé :D). Misegenderig a vyžívání se v oslovení "slečno" ani nepočítám. A pak ještě ten aftermath, kdy jsem si vyloženě připadal vinen za problémy, které Janě (a dalším trans lidem, jak vidím), přidělávám.

    Theofil

    OdpovědětVymazat
  8. Theofile, to co píšeš, je neuvěřitelná demence ze strany českých úřadů. Zvlášť to, jak tvoje dokumenty kolovaly po internetu, to je fakt humus.
    Jsem rád, žes boj o jméno nakonec vyhrál. Můžu se tě zeptat, z jakých důvodů ti nechtěli uznat příjmení, které sis vybral?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Protože podle nich německé příjmení není přirozeně genderově neutrální, neboť všechny Němky mají prý mužská příjmení (skoro doslova tohle, I blame the patriarchy :D). A nechaly si na to udělat posudek, který evidentně vůbec nebral v potaz to, že je dané příjmení cizojazyčné. V podstatě mi to jen nechtěly uznat, musel jsem pak podepsat to, že se identifikuji jako Němec a zaplatit.
      Ale je zajímavé, že úplně se začátku mi říkaly, že by teoreticky mohly uznat to příjmení s e na konci (což by byl trochu divný patvar, ale věřím, že v baroku by to tak byli schopni zapsat, takže bych se mohl vymlouvat na faráře z 18. století), pak se naštvaly, že si nechci vybrat křestní jméno z té snad ještě socialistické publikace (ta nejhorší jména jsem naštěstí už vytěsnil) a už to jelo.

      Vymazat
  9. Je vidět, jak lidé TG berou,jejich přístup. Nejhorší je, že u holek hrozí díky nedostatečným účinkům hormonální léčby, že se s tímto budou potýkat celý život. Lékaři třeba v době, kdy nejsou vyřešeny účinky se šíleně starají a chtějí, aby se vše možným vše vysvětlovalo, opravovalo rody apod. O toto se starají, ale o to jak mají působit hormony, se nezajímají. Pak ještě chtějí, aby nám vše bylo dost šumák, jak nás vnímají lidé. Ale neřeší se vše proto, že nám to není šumák? Je to taková skrytá adaptace. Tělo nezmění, ale je potřeba se naučit ignorovat lidi. Život je pak nekvalitní... u mě to skončilo tak, že po deseti letech , co vše řeším beru invalidní důchod 3.stupně. Kontakt s lidma nezvládám.

    OdpovědětVymazat
  10. Páni, tak tenhle boj ti nezávidím a obdivuju tě, že jsi to vydržel a nevzdal. Pfuuu, pevně doufám, že tyhle zákony se třeba jednou změní a lidi trochu zmoudří... Naše země je v tomhle fakt zastaralá :(.

    OdpovědětVymazat