sobota 14. ledna 2017

Matýsku, ty máš tak hezký tepláčky!

Když jsem začal s tranzicí, měl jsem tendence se hrozně sledovat a hodnotit, jestli se chovám dostatečně mužně. Zároveň jsem se hlídal, jestli to s tou mužností nepřeháním a jestli jsem to pořád ještě já. Po nějaké době jsem to přestal tolik řešit a nechal jsem to jen tak samovolně plynout.

Jediné místo, kde se doteď trochu hlídám ve svém projevu, je školka, kde pracuju. Šest let jsem tam strávil jako učitelka-žena. Šest let jsem až na vyjímky pracoval s těmi nejmenšími dětmi, 0-3 roky. Takový druh práce vás trochu z(de)formuje.

Když jste žena a když pracujete s miminy a batolaty, je úplně normální, že na děti šišláte, že je mazlíte, hladíte, dáváte jim pusu do vlasů. Že říkáte věci typu: "Holkyy, dívejte, Zuzanka právě udělala tři kroky bez držení, juchůůů, ta je taaak šikovná." nebo "Matýsku, ježiškote, ty máš tak hezký tepláčky, no ty jsi úplně ňuňu." Tohle chlapi obvykle nedělají. A když už, tak jen s vlastními dětmi.

Chlapi na cizí děti nesahají. Nedávají se s nimi jen tak do řeči. Neříkají jim, že jsou roztomilé. Kdyby to udělali, jsou za úchyla. I když jde o učitele ze školky, pro kterého nejsou děti v jeho třídě cizí, ten přístup k nim je jiný.

Přemýšlím nad tím, jak se změnil můj vztah k dětem od té doby, co žiju jako kluk. Pro mě osobně asi vůbec. Pořád ty svoje jesličkové děti miluju a pořád jsem jimi fascinován. Dojímá mě jejich roztomilost, jejich přirozenost, neohrabanost, bezbrannost, první slova a vůbec to všechno, co patří k batolecímu věku. Když jsem s těmihle mrňaty, vím, že se nechovám moc mužně. Ale kašlat na to. K tomu, aby s vámi tyhle děti měly blízký vztah, je potřeba snížit se na jejich úroveň a říkat věci jako "pápá mašinko" nebo "pejsek haf haf".

Co se ale změnilo je, že se vědomě snažím na děti sahat jiným způsobem než doposud. Kdybych pracoval se staršími, tak bych asi rovnou řekl, že se snažím na ně nesahat vůbec. To ale s těmi nejmenšími nejde. Potřebují se mazlit. Kdykoli se jim stane něco nepříjemného, běží k dospělákovi a očekávají fyzický kontakt. Krom toho některé z nich přebaluju nebo jim pomáhám se svlíknout a oblíknout, když jdou na nočník.

Žena-učitelka může klidně poplácat dítě po zadku a říct něco typu "ty jseš ale prdelka". Tohle si muž-učitel nemůže dovolit. Je to zvláštní. Sám z toho mám trochu zmatek, když se to snažím nějak analyzovat. Na jednu stranu mi vadí ten diskurz, že jako muž se musím od dětí držet dál. Jsem snad úchyl, když mi připadá přirozené muchlovat batolata? Když jsem to samé dělal dřív, jakožto žena, bylo to ok; když to dělám ten samý já, ale muž, je to divné? Na druhou stranu si musím přiznat – kdyby moje potenciální dítě cizí muž objímal a bral do náruče, možná by mi to taky bylo nepříjemné (kontextem "cizí muž" myslím třeba to, že moje dítě má nového učitele, nemyslím teď cizího muže na ulici).

Jednu dobu mi připadalo, že jako muž mám v jesličkách problém. Některé děti se mě bály a křičely, když měly být se mnou samy. Nesl jsem to fakt těžce, protože dřív, jako ženě, se mi to nestávalo. Myslel jsem si, že mě odmítají, protože jsem muž. Od té doby uplynulo pár měsíců a vidím to zase trochu jinak. Možná mě tou dobou odmítaly i proto, že ze mě cítily, že nejsem psychicky v pohodě. Možná jsem se tak moc bál jejich odmítnutí, že jsem se nedokázal chovat přirozeně a ony to ze mě vycítily a proto se mnou nechtěly být. Kdo ví. Dnes už se mi to nestává. Je to jako dřív. Některé děti mě akceptují, některé mě přímo vyhledávají, některé dají přednost mým kolegyním.

A pak je tady další problém. Říká se, že učitelé jsou vlastně pořád jednou nohou v kriminále. Ať už máte na starost pět nebo dvacet dětí, nikdy je nemůžete mít pořád 100% pod kontrolou. Když se někomu něco stane, je to vždy vaše chyba. Tohle riziko jako učitel/ka musíte přijmout, jinak si můžete jít hledat jiné povolání.

Doteď jsem měl vždy jen strach z toho, že se někomu z mých dětí něco stane a já tomu nestihnu včas zabránit. Že uklouznou v koupelně na mokré podlaze a bouchnou se do hlavy. Že spadnou z prolézačky a něco si zlomí. Teď ale přibyl další strach. Co když někdy nějaké dítě o mně doma řekne, že jsem na něj sahal a jeho rodiče to špatně pochopí?

Viděli jste dánsko-švédský film Hon? V něm je to úplně jasně a reálně znázorněné. Malá holčička se zlobí na svého učitele ze školky a tak náhodně utrousí poznámku, že ho nemá ráda, protože má pindíka. Dospěláci se v tom začnou šťourat a dávají jí otázky, s kterými si holčička neví rady, tak je jen odkýve a průser je na světě. Učitel ve skutečnosti neudělal nic, ale tohle je tak vážné téma a složité téma, že všichni nakonec uvěří holčičce, která to ani nemyslela nijak zákeřně. A z pana učitele je obětní beránek celé vesnice a jeho "normální" život skončí, i když mu vinu nikdo nedokáže.

Kdo nemá nebo nepotkává malé děti, tak si možná myslí, že přeháním. Ale malé děti, které se ještě neumí moc dobře vyjadřovat někdy dokážou vyprávět věci, které postrádají hlavu a patu. Krom toho, že ještě neumějí používat slova, kterými by popsaly svou realitu, hodně do svých povídání zapojují i své fantazie, které považují za reálné. A dospělí se samozřejmě snaží rozklíčovat, co se jim snaží děti říct a ne vždy se trefí.

Co když někdy nějaké dítě o mně řekne něco, co vzbudí pozornost? Co když mě udají na policii? Když se pak zjistí, že chodím na psychiatrii a sexuologii, bude mi ještě někdo věřit, že můj vztah k dětem je v pořádku? Bylo by v takovém případě ku prospěchu, že úředně nejsem muž, ale "jen" žena, která je vůči dětem spíš brána jako neškodná?

A jak se na takové věci díváte vy? Chtěli byste, aby vaše předškolní dítě mělo učitele-muže? Báli byste se, že se něco může stát? Vadilo by vám, kdyby vaše dítě mělo učitele trans muže? Myslíte, že je rozdíl v tom, jestli se o vaše dítě stará cis muž nebo trans muž? Pojďme o tom diskutovat. Pište do komentářů.

11 komentářů:

  1. Tyjo, o tomhle jsem doteď asi nikdy nepřemýšlel. Jako já se bojím se malých dětí vůbec dotknout, abych je nějak "nerozbil". Choval jsem akorát malou sestřenku a když mi poblinkala záda, strašně jsem se lekl, že jsem to mimino vzal nějak špatně a že se jí něco stalo, i když teta říkala, že to je v pohodě. Ale pro tetu jsem pořád "she", tak nevím, jak by reagovala, kdyby mě brala jako nb, nebo kdyby se to stalo bráchovi. Přijde mi, že muži jsou víc vystaveni pohrdavým komentářům, když mimino provede něco nečekaného, nebo se jim starání o ně úplně nepovede. Což je o to víc nefér, že obecně dostávají spíš míň příležitostí si takovou situaci nacvičit.
    A teď k tématu :D Mně by nevadilo, kdyby se mi o děti v jeslích/ve školce staral muž, trans nebo cis. Asi by mě překvapilo, že tam mají učitele, ale myslím, že takovouhle kariéru nezvolí někdo, kdo nechce o děti pečovat. Vždycky se asi najdou výjimky, sám jsem ve školce bohužel měl učitelku, která to nejspíš dělala pro pocit nadvlády nebo čeho, ale doufám, že takových je málo. A že nezůstanou v tomhle povolání dlouho.
    Myslím, že pro mě ten kontext toho zaměstnání automaticky znamená, že ten člověk je "bezpečný", nebo jak to říct. Třeba jako když jsme jako malí chodili plavat se strejdou do bazénu, když s náma hrál na žraloka a chytal nás, nebo nás lechtal a my zas jeho. Tím, že to je blízký příbuzný, tak ho beru jako safe osobu. A to přestože příbuzenství taky ještě nemusí být 100% záruka bezpečí.
    Ten rozdíl je asi v té společenské odezvě - když neodhadne učitelka, jestli se dítě chce pochovat/obejmout a ono se rozbrečí, ať na něj nesahá, tak to rodiče obecně určitě budou řešit míň, než když se to samé stane učiteli. Ale nevím, jestli pro to je nějaký jiný důvod, než předsudky. Každopádně chápu, že jsi z toho nervózní, a přeju, aby ses do podobně stresových situací dostával co nejmíň. :)
    - Charlie

    OdpovědětVymazat
  2. Díky Charlie. Myslím, že je to hlavně o těch předsudcích. Zároveň je třeba naslouchat dětem a včas rozpoznat, kdy se děje něco, co se dít nemá. Doufám, že všechno, co jsem napsal, bylo pouze coby-kdyby a že nikdy takovým problémům reálně čelit nebudu.

    OdpovědětVymazat
  3. Čau Filipe :) Tak třeba náš rodilák, co učí v nejstarší třídě má holčičky o něco radši než kluky a hrozně rád se s nimi mazlí. Je to obrovskej kus chlapa, dělá to po svém, trošku neohrabaně, ale nebojí se toho. Na druhou stranu nikdy neasistuje holčičkám na záchodě nebo při převlékání při případné nehodě- zavolá na to někoho z nás. Když začínal, pomáhal mi i u batolat a to samé- odmítal přebalovat nebo jakkoli asistovat u nahých dětí. Přišlo mi to ze začátku debilní, jakože co je to za americkou hysterii, ale teď už to chápu lépe. Za těch sedm let žádný podobný incident, jakého se obáváš, nenastal a velmi pochybuji o tom, že by se něco takového stalo. Má obrovský respekt a úctu jak u dětí tak u rodičů a to si myslím, že tomu napomáhá. To, že se tě některá batolata jako muže bojí si neber osobně, je to zcela přirozené a podle mě dané i geneticky. Já osobně mužské učitele miluji (a větší děti také) a svoje dítě bych absolutně neváhala muži svěřit. Asi bych si ho trochu proklepla, ale ono.. ve školce ani nebývá pro nějaké nebezpečné nepřístojnosti moc prostor.. Hodně štěstí s těma našema prcíčkama i nadále! Teri berry

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Terko.. snad to bude jednou normální věc, že se o tyhle mrňata starají i chlapi.

      Vymazat
  4. No vidíš, a mně se obecně muži, kteří umí zacházet s malými dětmi, zdají úplně awww. (Což nějak bude souviset s tím, že je schopný se postarat o mláďata... a to je pro ženskou evolučně důležitý signál.) Ten předsudek se mi zdá úplně praštěný - jako chápu tě, ale pocitově se mi zdá přirozené, že se s malými dětmi všichni mazlí. Ale já jsem obecně hodně kontaktní a na všechny sahám - naštěstí si to jako holka můžu dovolit. Ale kdybych viděla učitele v jeslích, jak se mazlí s těmi prdelkami malými, tak by se mi to prostě divné nezdálo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Mně se taky muži, kteří to umí s dětmi zdají "awww" (a teď nemluvím o sobě) :-)

      Vymazat
  5. Osobně vnímám spíš rozdíl známý vs. neznámý člověk. Neznámým lidem moc nevěřím, dokud si je náležitě neočuchám. Mám problém přijmout i myšlenku, že bych měla nechat na svoje děti nechat sahat někoho jiného, než jsem já.

    K cis vs. trans mužům: Je absurdní představa, že by si člověk nechal pomocí komplikované operace přišít pohlavní orgán, aby se mohl oddávat batolecím orgiím.

    Podobně je absurdní představa úchyláka cis muže, který se na svou "kariéru" bude připravovat studiem, získá místo takhle na ráně, několik let bude dělat nenápadného a pak si teda užije. Děti se snad loví jinde, tam, kde nejsi podezřelý číslo jedna!

    May the Force be with you.

    - E.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já myslím, že tam určitý rozdíl v možném pohledu společnosti je právě proto, že většina trans mužů si žádný orgán přišívat nenechává. Ve falocentrickém světě v němž žijeme, je často penetrace a mnohdy vyloženě penis brán jako podmínka znásilnění.

      Takže si vlastně myslím, Filipe, že jo, že mezi cis a trans mužem je z pohledu společnosti ve starání se o dítě rozdíl. Ať už z hlediska (non)falického, nebo třeba z toho hlediska "no von byl ženská, takže nám ženám rozumí"(stejnou formulaci ač ve spisovné formě jsem dokonce četl v jednom ženském časopisu). Trans muž podle této představy rozumí ženskému světu, který je přece především světem dětí (protože jakou jinou funkci mají cis ženy, než jako chovné samice) a vlastně ani není tak docela muž, takže není dítěti tolik nebezpečný.

      Vymazat
    2. Heh, tak jsem možná ženská, protože v některých věcech ženám opravdu rozumím, stejně jako (si myslím, že) rozumím dětem a péči o děti.

      Netroufám si odhadovat, jak moc je naše společnost falocentrická, ale je fakt, že kdyby byla, tak asi spadám pod škatulku žen, tedy těch neškodných.

      Vymazat
    3. Já si myslím, že zkušenost socializace v určité skupině je docela zásadní, ale na druhou stranu ji nepotřebuješ, abys té skupině mohl porozumět (třeba já jsem docela asociál, abych vůbec rozuměl lidem, musím je naprosto vědomě analyzovat, takže je vlastně skoro jedno, jestli ke mně ty informace přicházejí skrze socializaci, nebo cílevědomé bádání). Jenom je to asi nejpřirozenější způsob.

      Je pravda, že v posledních 100 letech se to dost zlepšilo, ale podívej se například kolik mužů má dodnes tu prastarou patriarchální představu, že lesba/feministka/nonkonformní žena prostě potřebuje péro, které jediné ji může uspokojit a tím i zkrotit/vehnat pod vládu mužovu. :D

      Vymazat
    4. souhlasím s tím, že je u nás opravdu velká spousta mužů, kteří si myslí, že se kolem jejich genitálií točí svět. nemyslím si ale, že by to většina žen vnímala stejně (že penis je až tak zásadní). tudíž bych se spíš přiklonil k tomu, že naše společnost až tak tragicky falocentrická není. myslím společnost jako celek, ne pouze muže. neupozaďujme hlas žen.

      Vymazat